Knihy

TREZOR S KÓDEM SEX (Knižní klub 2001)

  • Román ze současnosti vypráví o mladém muži, který objeví, jak se zcela netradiční cestou dostat k penězům.

 

TEPRVE V NEBI JDE O ŽIVOT (Knižní klub 2004, 2. místo v soutěži Knižního klubu)

  • Humorně laděný román, v němž autor líčí, jak si představuje život v nebi. 

     Recenze

 

VOLEJEM A PEŘEJEMI (společně se Z. Šmídem - nakladatelství ČT - 2009, nominace na cenu Kolegia generálního ředitele ČT)

  • Novela plná vděčných situací, nových příhod a tradičně vtipných glos z vodáckého života. Literární zpracování úspěšného TV seriálu Proč bychom se netopili

 

SLUNEČNÍ HROCH ORANŽOCH (Albatros 2004)

  • Dětská knížka líčí veselé příběhy hrocha Oranžocha.

 

SLUNEČNÍ HROCH ORANŽOCH (Albatros 2004)

  • Veselé leporelo přináší dobrodružné příhody hrocha Oranžocha, kterému se podařilo spolknout slunce
  • SLUNEČNÍ HROCH ORANŽOCH (Lagardéra Active ČR 2013) Audiokniha

 

ŠKOLA PRINCŮ(Edice České televize 2011)

  • Rozšířená verze televizní pohádky o příliš hodném princi, který se až ve škole musel naučit, jak to chodí v životě a v království.

 

V PEŘINĚ (nakladatelství XYZ 2011)

  • Knižní zpracování muzikálové předlohy

 

BERTA A UFO (Edice České televize 2014)

  • Knižní zpracování televizního večerníčku o Bertě, nejmenší ve školce, a Ufíkovi, nejmenším ve vesmíru, kteří zažijí ta největší dobrodružství.
  • Prolistujte si ukázkou knížky.

 

UKRADENÁ DATA (Grada 2015)

První díl napínavého dobrodružného příběhu pro kluky z cyklu Co vyprávěla myš. Druhý díl NAUČÍM LÍTAT  se připravuje k vydání

 

Recenze:

Dobrodružné a humorné vyznění knížky zdůrazňují dynamické černobílé ilustrace Mirka Vostrého, zachycující její nejdramatičtější situace a zpravidla ve zkarikované podobě představující i její hlavní hrdiny. Tendují ke komiksovému výrazu. Ústrojně doplňují text a činí ho srozumitelnějším. Dětské čtenáře nepochybně zaujmou.

V záplavě současné nově vydané beletrie pro děti a mládež je to kniha svou tematikou i uměleckým pojetím výjimečná a nepřehlédnutelná. Dětským čtenářům elektronického věku poskytne zábavu, vzrušení i poučení. V některých aspektech  směřuje  i  ke kultivovaným čtenářům teenagerského věku.

V Českých Budějovicích 2. 12. 2016, Doc. dr. Jaroslav Toman, CSc., recenzent

 

BERTA A UFO Neobyčejné přátelství (Edice České televize 2015)

Knižní zpracování dalších dílů známého večerníčku pro děti

  

HRAVINY (2015)

sbírka "poezie" vydaná vlastním nákladem. Zde ukázka:

Co zbylo?

Z drahokamů polo

z koloratury kolo

z molekuly molo

a z kaprů jenom sólo

 

Slza Janka a Petr Kapka  (2016)

e-kniha, kterou vydalo nakladatelství Palmknihy.

http://www.palmknihy.cz/slza-janka-a-petr-kapka.html

 

A abyste neměli pocit, že kupujete e-zajíce v e-pytli, dovoluji si přiložit pár úryvků. 

Anotace:

O  vyplakané slze, která se rozhodla, že neuschne!

Podaří se jí zachránit zničené  přátelství dvou dobrých kamarádek?!

Má schopné pomocníky!  Svalnatou kapku potu, vzdělanou inkoustovou kaňku  a nebezpečnou kapénkovou infekci! Může se proměnit slza smutku v slzu radosti?

> Miroslav Adamec je autor, který vás potěší  příběhem plným humoru a fantazie. Jeho nová knížka je určena dívkám a slečnám jakéhokoliv věku!

 

 Ukázka 1.

…………………………………………………………………………………………………………………

 

A pak slza zahlédla něco, co jí vyrazilo dech a rozbušilo srdce. Zamotala se jí hlava, málem se rozlila, přestože v tu chvíli chtěla být pevná, sebevědomá, být slzou ideálního kapkovitého tvaru, protože… Protože zahlédla na čele Petra nádhernou, hrdou, svalnatou kapku potu. Stékala mu po čele, pak po nose, ale ne tak, jak ji kázala přitažlivost zemská, spíš jako by si tu dráhu určovala sama, v tom pohybu byla síla! Kapka potu se předváděla, ukazovala svaly ze všech stran. Pak se odrazila a seskočila. Hned jak dopadla, rychle se sebrala, aby byla zase tou dokonale vypracovanou kapkou potu. Nádherně voněla, tak nějak mužně a sklouzla se tam a sklouzla se zpátky po zamokřené tribuně. Osedlala si dvě tři kapky vody, vypadala jako jezdec na koni, prohnala je z nakloněné plochy, ubrzdila před odtokem do kanálku, až to zavířilo. A to vše, protože kapka potu věděla, že ji slza Janičky ohromeně pozoruje. Kapka potu seskočila ze spřežení vodních kapek. Krásným skluzem se přiblížila k slze Janičky a s drobnou úklonou se představila:  „Zdravím! Jsem Petr Kapka.“

„A já… Já jsem Slza Janka.“

Slza se zamilovala!

„Viděla jsem, jak ses tady projížděl na kapkách, tebe voda nenaředí? My slzy se s vodou nemáme moc rádi.“

„My kapky potu jsme nejsilnější kapky, co existují, a já jsem kapka po vyhraném závodu, tak si dovedeš představit, čeho se asi tak bojím,“ nafoukl se Petr Kapka. „Jsem Vítězná Kapka. Nebojím se ničeho!“

„Ani ručníku?“

„Co říkáš?“ dělal Petr Kapka, že neslyší.

 

Ukázka 2. 

……………………………………………………………………..……………. 

Paní učitelka rozdala práci a Klárka vytáhla z penálu plnící pero. Mělo zaschlou špičku, a tak s ním  prudce mávla, na lavici se udělala inkoustová  kaňka. Klárka se shýbla do baťůžku pro papírový kapesník, ale než se narovnala, kaňka  byla  pryč.

„Kde jste? Slyšela jsem vás mluvit!“ volala kaňka a mazala směrem k penálu, ani žádná stopa za ní nezůstala, a schovala se za penál k ostatním kapkám a slzám.

„Taky se tak bojíš kapesníku?“  uvítala ji Slza Janka.

„Mě nikdo nikdy do kapesníku neutře!“  řekla odvážně kaňka inkoustu. „Když už jsem jednou dostala svobodu, tak si ji náramně užiju!“ rozplácla se kaňka ležérně za penálem. „Když už se nemůžu natáhnout a být písmem aspoň na dvě stránky.“

„Tolik  se z tebe napíše?“

„Když se moc netlačí… Dneska jsem měla udělat zápis z přírodovědy. Jak já se těšila!  Je to lepší než psát matematiku, čísla jsou samé krátké čárky, to nemá nikdo rád, jako by tě rozsekali. Přírodopis, to je něco úplně jiného, to jsou samá krásná dlouhá slova, například:  slunéčko sedmitečné nebo babočka admirál, nebo kopretina zahradní…,“ zasnila se kaňka.

„Ty asi budeš chytrá kaňka.“

„Jsem inkoustová kaňka, nic chytřejšího se nedá vymyslet.“

 

Ukázka 3.

…………………………………………………………………………………………………………….……..

„Je pozdě,“ zavrtávala se nakažlivá kapka u nosu do prasklinky v gumě  v penálu, „už mi to nepůjde, nemám sílu, jsem jako ochromena. My infekce se bílých plášťů bojíme. Každý, kdo přijde k doktorovi, se hned cítí líp, co ho bolelo, ho už nebolí, ztrácíme sílu tam, kde jsou poblíž léky, už to nedokážu…“ vzdala kapka u nosu zavrtávání se do gumy, prasklinka byla malá a nevešla se tam.

„Děvčata, věci si tu nechte, paní doktorka vám je raději vydezinfikuje, pak se pro ně vrátíte,“ řekl pan ředitel.

Klárka s Anetou nechaly všechno na svých místech a odešly na chodbu. Doktorka vytáhla z tašky velký sprej. Drobné kapaliny jen čekaly, co bude, bály se všechny.

„Nebojte, vám to neublíží. Nikomu to neublíží. Jen mně!“

Doktorka sundala ze spreje kryt. Namířila na lavice. Z rozprašovače vyšlehl proud částic, každá měla na rukávu červený kříž, stetoskop na hrudi, zrcadlo na čele, v pažích injekční stříkačku. Rozletěly se do prostoru jako stíhačky, několik jich dopadlo na lavici, zavětřily a začaly se blížit k naším kapkám.

„Tady jsem! Parchanti!“ vzdala kapka u nosu marný boj a  nastavila hruď. Už to zase byla ta nebojácná nakažlivá kapka. „No a co, tak mě dostanete! Ale já budu žít v dalších kapénkách, tolik dezinfekce na celém světě není, abyste mě zlikvidovali!“

„Jsi obdivuhodná,“ zašeptala Slza Janka.

„Budeme bojovat i za tebe,“ podpořil ji Petr Kapka.

Dezinfektoři všechno, co jim přišlo pod ruku, vyšetřili. Teď obklíčili drobné kapalinky. Slza Janka jim přišla v pořádku.

„Nemáte pocit, že bych měla co nevidět zaniknout? Zaschnout?“ zeptala se opatrně Slza Janka.

„Ne, jste v pořádku!“ posoudili dezinfektoři.

U Petra Kapky se na chvíli zastavili, pochválili ho! „Výstavní kousek, srdce jako zvon!“ Slzám dojetí věnovali jenom krátkou pozornost. „Lepší už  to nebude,“ řekli a slzy dojetí jednohlasně a smířeně souhlasily: „My víme, už jsme starý.“

Kapka u nosu se snažila chvíli tvářit, že patří mezi slzy, ale ošetřovatelé s červenými křížky ji povalili na záda, hned několik  si ji poslechlo. „Ta se nám nelíbí,“ přivolali ještě dalšího odborníka, který ji změřil tlak. „Ta vůbec není zdravá,“ usneslo se konsilium nad kapkou u nosu.

„Ale takhle vypadá, co ji známe!“ zastala se jí Slza Janka.

„Jenom jsem se nějak blbě vyspala,“ huhlala kapka u nosu, jenže to znělo jako by měla plný nos.

„Je plná infekce,“ vyšetřovali dál doktoříčci. „Řekni Áááá.“

To jediné kapka u nosu říct nedokáže. Zkusila Éó, Íé, Úá… nic z toho neprošlo.

„Je to jasné,“ řekl malinkatý lékaříček a šoupnul jí uzdravující injekci.

„Tak, to je můj konec,“ fňukla kapka u nosu. „Přátelé, sbohem!“ zašeptala. Pak se vzchopila a vykřikla: „Darebáci, nemůžete taky někoho nechat žít podle svých představ? Každý nestojí o to kypět zdravím.“

„Všichni o to stojí!“ řekl rázně jeden doktůreček. Kapka u nosu zrůžověla, začala vypadat, jak kdyby se po ránu probudila celá svěží, pak se napnula, praskla a… nic po ní nezůstalo. 

Dezinfektoři prošmejdili lavici, penál, prolezli celou třídu, každou chvíli se odněkud ozývaly rány, jak praskaly vyléčené infekce.